Kapitola 1. - Nový začátek
"Dnes večer mě opět probudil nepříjemný hluk z lesů," pomyslel si Janus. Vždy ho takový hluk budil pozdě v noci, a vždy nadával. "Máme vyspělou technologii, ale většina kmene prosazuje názor, aby se žilo bez technologií," říkal si pro sebe. Část kmene opravdu chtěla žít bez technologie, ale jak tomu tak bývá najdou se i ti, kteří vyčnívají z davu a nechtějí souhlasit s názorem většiny. Už několik měsíců se rozhoduje o rozdělení kmene, aby si šel každý svou cestou. Dnešní den by měl být zlomový, dnes se rozhodne o tom jestli bude kmen rozdělen nebo jestli setrvá spolu. 99% kmene se však chce rozdělit, protože každý chce mít svůj klid, i když to znamená, že už se nikdy spolu neuvidí. Janus doufá v rozdělení, spolu se svými přáteli, kteří mají až moc rádi technologii.
"Janusi, jdeme, za chvíli bude to vyhodnocení," řekla Oma.
"Proč bych tam měl chodit? Stejně každý ví jak to dopadne," odpověděl.
"A víš, že hned po vyhlášení odejdeme pryč?"
"A jo máš vlastně pravdu, tak jo já půjdu."
Když Oma a Janus přišli na shromáždění, již tu stála hlava kmene aby zveřejnila výsledky hlasování.
"Vítejte, na dnešním shromáždění." Uvítal obyvatele náčelník kmene. "Sešli jsme se tu dnes, abychom si řekli výsledky našeho hlasování o oddělení několika našich bratrů a sester." Pokračoval.
"Nebudu to déle protahovat." Otevřel obálku a vytáhl z ní kus papíru. Hned vyslovil výsledek hlasování, protože všichni už věděli jak to dopadlo. Lidé, kteří podpořili rozdělení kmene vyhráli.
"Prosím sbalte si své věci a odejděte. Děkuji a sbohem." Rozloučil se náčelník.
Všichni samozřejmě jásali a byli rádi, až na pár vyjímek. Janus, Oma i všichni ostatní co si právě balili věci, si už pomalu plánovali budoucnost, kam půjdou, kde teď budou žít a tak dále.¨
Večer již měli všichni všechno sbaleno. Dohodli se však, že tu ještě jednu noc přespí, aby nemuseli vycházet za tmy do neznámé krajiny. Celé město šlo tedy naposledy před rozdělením spát.
Ráno se spolu všichni rozloučili, popřáli si hodně štěstí a odešli. Nikdo nevěděl kam jdou. Po pár hodinách co ušli pár kilometrů, se utábořili na okraji lesa, založili oheň a svolali všechny na poradu. "Měli bychom si zvolit vůdce," navrhl nejstarší člen. "A také si pojmenovat rasu," řekl Janus. Všichni s tím souhlasili, avšak nechtěli jen jednoho vůdce, nýbrž nějakou radu. Vybrali tedy tři lidi, kteří byli vzdělaní, nejmoudřejší a spravedlivý. Byl to Krenik (nejstarší), Dan a Antonius. Jako druhou věc si odhlasovali svůj nový název rasy - ANTIKOVÉ. Všichni s ním souhlasili a všem se líbil. Již se znovu začalo stmívat, a tak šli spát.
Všichni samozřejmě jásali a byli rádi, až na pár vyjímek. Janus, Oma i všichni ostatní co si právě balili věci, si už pomalu plánovali budoucnost, kam půjdou, kde teď budou žít a tak dále.¨
Večer již měli všichni všechno sbaleno. Dohodli se však, že tu ještě jednu noc přespí, aby nemuseli vycházet za tmy do neznámé krajiny. Celé město šlo tedy naposledy před rozdělením spát.
Ráno se spolu všichni rozloučili, popřáli si hodně štěstí a odešli. Nikdo nevěděl kam jdou. Po pár hodinách co ušli pár kilometrů, se utábořili na okraji lesa, založili oheň a svolali všechny na poradu. "Měli bychom si zvolit vůdce," navrhl nejstarší člen. "A také si pojmenovat rasu," řekl Janus. Všichni s tím souhlasili, avšak nechtěli jen jednoho vůdce, nýbrž nějakou radu. Vybrali tedy tři lidi, kteří byli vzdělaní, nejmoudřejší a spravedlivý. Byl to Krenik (nejstarší), Dan a Antonius. Jako druhou věc si odhlasovali svůj nový název rasy - ANTIKOVÉ. Všichni s ním souhlasili a všem se líbil. Již se znovu začalo stmívat, a tak šli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat