Stargate: Antikové - Kapitola 1.

Kapitola 1. - Nový začátek

"Dnes večer mě opět probudil nepříjemný hluk z lesů," pomyslel si Janus. Vždy ho takový hluk budil pozdě v noci, a vždy nadával. "Máme vyspělou technologii, ale většina kmene prosazuje názor, aby se žilo bez technologií," říkal si pro sebe. Část kmene opravdu chtěla žít bez technologie, ale jak tomu tak bývá najdou se i ti, kteří vyčnívají z davu a nechtějí souhlasit s názorem většiny. Už několik měsíců se rozhoduje o rozdělení kmene, aby si šel každý svou cestou. Dnešní den by měl být zlomový, dnes se rozhodne o tom jestli bude kmen rozdělen nebo jestli setrvá spolu. 99% kmene se však chce rozdělit, protože každý chce mít svůj klid, i když to znamená, že už se nikdy spolu neuvidí. Janus doufá v rozdělení, spolu se svými přáteli, kteří mají až moc rádi technologii.

"Janusi, jdeme, za chvíli bude to vyhodnocení," řekla Oma.

"Proč bych tam měl chodit? Stejně každý ví jak to dopadne," odpověděl.

"A víš, že hned po vyhlášení odejdeme pryč?"

"A jo máš vlastně pravdu, tak jo já půjdu."

Když Oma a Janus přišli na shromáždění, již tu stála hlava kmene aby zveřejnila výsledky hlasování. 

"Vítejte, na dnešním shromáždění." Uvítal obyvatele náčelník kmene. "Sešli jsme se tu dnes, abychom si řekli výsledky našeho hlasování o oddělení několika našich bratrů a sester." Pokračoval.

 "Nebudu to déle protahovat." Otevřel obálku a vytáhl z ní kus papíru. Hned vyslovil výsledek hlasování, protože všichni už věděli jak to dopadlo. Lidé, kteří podpořili rozdělení kmene vyhráli. 

"Prosím sbalte si své věci  a odejděte. Děkuji a sbohem." Rozloučil se náčelník.

Všichni samozřejmě jásali a byli rádi, až na pár vyjímek. Janus, Oma i všichni ostatní co si právě balili věci, si už pomalu plánovali budoucnost, kam půjdou, kde teď budou žít a tak dále.¨

Večer již měli všichni všechno sbaleno. Dohodli se však, že tu ještě jednu noc přespí, aby nemuseli vycházet za tmy do neznámé krajiny. Celé město šlo tedy naposledy před rozdělením spát.

Ráno se spolu všichni rozloučili, popřáli si hodně štěstí a odešli. Nikdo nevěděl kam jdou. Po pár hodinách co ušli pár kilometrů, se utábořili na okraji lesa, založili oheň a svolali všechny na poradu. "Měli bychom si zvolit vůdce," navrhl nejstarší člen. "A také si pojmenovat rasu," řekl Janus. Všichni s tím souhlasili, avšak nechtěli jen jednoho vůdce, nýbrž nějakou radu. Vybrali tedy tři lidi, kteří byli vzdělaní, nejmoudřejší a spravedlivý. Byl to Krenik (nejstarší), Dan a Antonius. Jako druhou věc si odhlasovali svůj nový název rasy - ANTIKOVÉ. Všichni s ním souhlasili a všem se líbil. Již se znovu začalo stmívat, a tak šli spát.

Pokus o "knihu" a pár informací kolem toho

Ahoj,
chtěl bych se pokusit napsat menší "knihu". Slovo kniha dávám do uvozovek, protože to nebude vypadat jako kniha. Předpokládám, že to bude asi strašné a bude vám (až se na to podívám zpětně, tak asi i mě) rvát oči.

Kniha by se jmenovala Stargate: Antikové. Z toho důvodu, že se ve Stargate mluví pořád o Anticích, ale nikdo nezná pořádně jejich příběh. Jak jste asi pochopili, kniha bude pro fanoušky seriálu Stargate.

Bude to vše smyšlené mnou. Také doufám o zvednutí popularity mého blogu a tím pádem bych se mohl konečně dočkat vašich recenzí v komentářích.

Doufám, že se bude líbit, jak jsem ovšem říkal - "Nečekejte zázraky".
Už bych jenom doplnil, že kniha bude vycházet hodně zřídka.

Úplným závěrem bych chtěl popsat trochu děj té "knihy" -
1) Hlavní postava bude chlapec, kterému se jeho fiziologie zastavila na 15. roku života (stal se tedy nesmrtelným).
2) Děj se bude odehrávat od mého daného začátku, až po smrt posledního antika po návratu na Zemi z galaxie Pegas. Již mám napsanou první kapitolu měla by vyjít dnes v 18:00. Je trochu kratší, ale snad to nevadí.

Děkuji a hezký zbytek dne

Samsung (historie)

Skupina Samsung je největší společnost v Jižní Koreji a 3. největší světový konglomerát podle tržeb, který řídí několik firem na světě. Skládá se z velkého množství mezinárodních společností, všechny jsou spojeny pod značkou Samsung, včetně Samsung Electronics, světově největší elektronické společnosti. 

Historie

Samsung založil Byung-Chul Lee v roce 1938 v korejském městě Tegu se čtyřmi zaměstnanci.  Zpočátku se společnost zabývala obchodem s nudlemi, rýží a mořskými plody. Malý podnik zhruba se čtyřiceti zaměstnanci se později rozšiřoval a podnik vzkvétal. Menší problém způsobila komunistická invaze v roce 1950, kdy byl Byung-Chul Lee donucen odejít a začít znovu ve městě Suwon. V roce 1953 firma vytvořila první rafinérii na cukr a pod vedením Leea společnost dále prosperovala. Expandovala do mnoha dalších oborů, jako například textilní průmysl, pojišťovnictví, zabezpečení. Roku 1963 byl v Soulu otevřen první obchodní dům Shinsegae. Roku 1969 byla založena divize zabývající se elektronikou – Samsung Electronics. Jejím prvním produktem byla černobílá televize. V 60.-70. letech se společnosti nadále velmi dařilo i díky velké podpoře domácího průmyslu ze strany prezidenta, který jej ochránil před konkurencí.

V roce 1974 přibyly další dvě divize – Samsung Petrochemical a Samsung Heavy Industries orientující se na petrochemii a těžký průmysl.  V roce 1978 vyrobil Samsung již 4 miliony černobílých televizí, čímž se stal tehdy největším producentem na světě.  Koncem 80. a počátkem 90. let investoval Samsung Electronics spoustu peněz do vývoje a výzkumu a udělal ze společnosti lídra v odvětví globální elektroniky. "V 80. letech Samsung vyráběl, dodával a prodával širokou škálu zařízení a elektronických výrobků po celém světě" (Samsung Electronics). V roce 1982 postavil továrnu na montáž televizorů v Portugalsku; v roce 1984 postavil za 25 milionů dolarů továrnu v New Yorku; a v roce 1987 postavil další továrnu za 25 milionů dolarů v Anglii (Samsung Electronics).  

  V roce 1993 byl představen první ultralehký mobilní telefon. Samsung SH700 vážil pouhých 100 gramů, s čímž trochu předběhl svou dobu. Tento model přitáhl velkou pozornost na tehdy vznikajícím mobilním trhu. Prodej SH-700 se později ustálil na 16 000 kusů měsíčně. Později společnost představila nástupce SH-770 a v roce 1996 vyrobila první CDMA telefon Samsung SCH-100.

První opravdu mobilní telefon – Samsung SH-700 a další následovníci. První telefon na sítích GSM přišel v roce 1998. Byl jím model SGH-200, který byl cílen především pro Evropu. Ani tento, ani další první telefony se zde však příliš dobře neprodávaly. Lidé tehdy preferovali spíše telefony značek tehdejší velké trojky Nokia, Motorola a Ericsson. Samsung se tedy snažil více zaměřit na evropský trh a výsledek tohoto snažení byl model Samsung SGH-600. Poté už tak jaksi čas šel a další a další modely přicházely. Prvním telefonem, kterého Samsung prodal více než 10 milionů, se v roce 2002 stalo véčko SGH-T100. Samsung SGH-600 a véčko  SGH-T100. Další populární modely byly vysouvací konstrukce v letech 2006 – například SGH-E250 či později SGH-J700. Jakmile však na trh v roce 2007 přišel na trh dotykový iPhone, začla éra „iPhone killer“. Těch přišlo nejen od Samsungu spousty, například stojí za zmínku Samsung Omnia i900 s Windows Mobile. Roku 2009 se také stal velkým hitem model Samsung GT-S5230 Star, toho se prodalo během prvních šesti měsíců na 10 milionů kusů. Později se společnost orientovala na Android se svojí řadou smartphonů Galaxy a v roce 2010 narazila s prvním modelem Galaxy S na zlatý důl, který později doplnila řada phabletů Galaxy Note.
Co se dalších oborů týče, na začátku nového století začala produkce prvních HD televizorů a v následujících letech získala firma spoustu prvenství právě v oblasti velikostí televizí. V roce 2010 Samsung definoval pět strategicky významných oblast pro svůj budoucí rozvoj – solární buňky, nabíjecí baterie, LED, biofarmacie a zdravotnická zařízení. 

Shrnutí

• 1938: Lee Byung-Chul založil svůj malý podnik v Tegu pod značkou "Samsung Store"

• 1950: Lee Byung-Chul založil obchodní společnost Samsung v Soulu (YPM)

• 1953: Samsung začal s produkcí cukru, který se poté přesunula pod značku CJ Corporation

• 1954: založen Cheil Industries

• 1958: Samsung začíná podnikat v pojišťovnictví

• 1963: v Soulu je otevřen první obchodní dům Shinsegae

• 1964: Samsung začíná se společností Tongyang Broadcasting (TBC)

• 1965: Samsung začíná provozovat denní tisk Joong-Ang Ilbo, který později pod společnost nespadá

• 1969: byla založena společnost Samsung Electronics

• 1974: založeny společnosti Samsung Petrochemical a Samsung Heavy Industries

• 1976: společnost je oceněna exportní cenou od jihokorejské vlády jako součást státního programu rozvoje

• 1977: jako výsledek výše zmíněné exportní ceny se vyvíjí společnost Samsung Construction. Následně je vytvořena společnost Samsung Shipbuilding

• 1982: Samsung zakládá profesionální baseballový tým

• 1983: Samsung vyrábí svůj první počítačový čip: 64k DRAM čip

• 1996: uvedení na trh handset systému CDMA

• 1997: uvedení na trh handsetu CDMA

• 2000: uvedení na trh prvního handsetového systému CDMA na světě - CDMA2000 1X

• 2002: uvedení na trh prvního handsetového systému CDMA na světě - CDMA2000 1X EV-DO

• 2003: uvedení na trh první celosvětové pračky Silver Nano užívající antibakteriální stříbrné nanočástice

• 2010: uvedení na trh první 3D televize

• 2014: uvedení prvního zařízení s OS Tizen

Tutanchamon

Život

Tutanchamon byl faraon Starověkého Egypta. Tutanchaton nastoupil na trůn po krátké vládě Smenchkareho, což byl možná jeho bratr, možná však nikoli král, nýbrž královna – jeho nevlastní matka Nefertiiti (k tomuto závěru se přiklání stále více badatelů). Tutanchatonovo trůnní jméno znělo Nebcheprure. Jeho původní jméno znělo: Faraon Tutanchaton. Na trůn se poprvé posadil jako devítiletý chlapec. Pro jeho nízký věk však nepanoval sám a po léta byl jeho poručníkem a skutečný vykonavatelem moci vezír a jeho příbuzný a nástupce Aj II. Mladý panovník zemřel již po devíti až deseti letech vlády, přibližně v devatenácti letech, pravděpodobně na malárii nebo spíše na gangrénu po zlomenině stehenní kosti, po pádu z vozu. Tutanchaton vyrůstal na královském dvoře v Achetatonu. Jeho otec byl faraon Achnaton a matka pravděpodobně Kije, Achnatonova druhá manželka. Nemůžeme vyloučit ani otcovství Amenhotepa III. Někteří badatelé používají zkráceninu jeho jména a nazývají ho též "králem Tutem", což je ale velmi neoficiální forma. Pohřben byl v Údolí králů u Luxoru, při severo-západním okraji staré říšské metropole Théby.

Hrobka

Světově proslulou hrobku předčasně zesnulého faraona objevil po téměř 3300 letech v roce 1922 britský archeolog Howard Carter. Jeho sarkofág se podařilo otevřít ale až roku 1925 a tím i potvrdit, že se jedná o místo skutečného hrobu. Díky nálezu se o tomto panovníkovi ví mnohem více než o ostatních faraonech z tohoto období. 

Postup odkrývání hrobky

4. listopadu 1922 nalezl Howard Carter pod starověkými řemeslnickými chýšemi první stupně schodiště vedoucího do hrobky
Po očištění schodiště od suti se objevil vchod do hrobky, na němž byly stopy po násilném vniknutí. Protože se čekalo na příjezd lorda Carnarvona, bylo schodiště znovu zasypáno. Vstup byl uzavřen železnou mříží a střežen hlídkami. 24. listopadu 1922 bylo v přítomnosti lorda Carnarvona schodiště znovu uvolněno; vstup byl vyfotografován a posléze proražen
Následující noc byla vyklizena sedm metrů dlouhá chodba plná kamení, ale i nádob, pohárů a skříněk. To ukazovalo na vyloupení hrobky
Byl uvolněn druhý zapečetěný vstup. Howard Carter do něj pomocí železné tyče prorazil otvor široký natolik, aby jím mohl prostrčit ruku. V mihotajícím se plaménku svíčky objevil rozsáhlou místnost plnou tajemných předmětů – zvířat, soch, pohřebních lehátek. A mezi tím bylo všude zlato!
Výkonné elektrické lampy osvětlily celou předsíň, v níž byl nepopsatelný nepořádek. To bylo dalším důkazem, že tudy prošli vykrádači hrobek. Tento nepořádek ovšem tvořily stovky (přibližně 650) pozlacených předmětů, navršených až ke stropu do výšky čtyř metrů. Nosítka, sochy lidí v životní velikosti, nádherné skříně, lehátka, stoličky, či vázy byly již samy o sobě nejúžasnějším pokladem objeveným v Egyptě. Egyptská vláda si uvědomovala význam objevu, o němž informovaly noviny na celém světě, a proto byla Howardu Carterovi nápomocná. Carterovi bylo jasné, že než bude v průzkumu hrobky pokračovat, musí veškeré vzácné a křehké předměty z místnosti odstranit. Tato práce trvala několik let
Za nosítky opřenými o stěnu předsíně nalezli archeologové další zapečetěný vstup. I tento byl v minulosti porušen a znovu uzavřen. Vedl do místnosti plné tisíců předmětů, které se zde povalovaly v neskutečném nepořádku. Mezi všemi těmito poklady patřily mezi ty nejdojemnější památky na dětství předčasně zemřelého faraona. Vzácné hry, pera, vějíře, židličky a stolečky byly uschovány v truhlách, které nesly následující nápis: "Truhla pro jeho Veličenstvo, když bylo ještě téměř dítě"
V předsíni si Carter ihned všiml dvou velkých mužských soch, které zřejmě střežily vstup. Zeď zde při poklepu zněla dutě. Archeolog tušil, že se za ní skrývá pohřební komora, a proto otevření vstupu oddaloval. Vypáčil jej až 10. října 1925 v přítomnosti vážených hostů.
Výzdoba pohřební komory byla provedena na žlutém podkladě, který měl odrážet staroegyptské označení místa jako „dům zlata“. Malby na stěnách znázorňovaly obřady při Tutanchamonově pohřbu. Celou místnost zabíral obrovský skříňový sarkofág. I zde byly stopy po vykrádačích hrobek – pečeť na sarkofágu byla porušena. Uvolnění mohutných kamenných kvádrů trvalo dlouhé hodiny. Teprve poté byla objevena druhá schrána s nedotčenou pečetí! Do celého světa se rozletěla zpráva, že byl objeven neporušený sarkofág faraona. Dne 25. října 1925 otevřel Howard Carter poslední, zlatý, sarkofág, v němž se skrývala mumie Tutanchamona

Vedle pohřební komory se nalézala pokladnice, v níž bylo uschováno bohatství, jehož nádhera překonávala vše, co do té chvíle archeologové v hrobce objevili.

Jean-François Champollion (rozluštění egyptských hieroglyfů)

    Egyptské hieroglyfy rozluštil francouzský archeolog Jean-François Champollion. Ten se narodil 23. prosince 1790. Byl obdařen výjimečným jazykovým nadáním. Již v pěti letech se naučil sám číst a psát. V devíti letech uměl řecky a latinsky; jako jedenáctiletý četl bibli z hebrejského originálu. V té době také sepsal svoji první knihu, Dějiny slavných psů. Když mu bylo 13 let, začal se učit arabsky a syrsky, později koptsky, jako patnáctiletý studoval perštinu farsí, zéndštinu, prehlévštinu, sanskrt a pro rozptýlení také čínštinu. Studoval akademii v Grenoblu a v pouhých 17 letech byl jmenován jejím členem, v 19 letech se stal dokonce profesorem. V roce 1807 odejel do Paříže, kde žil ve velké chudobě a nebýt bratra, těžko by přežil. Vlivem špatného ubytování a následkem zimy, vlhka i hladu těžce onemocněl s trvalými následky. Jeho bratr s ním sdílel vášeň pro Egypt, ale stal se knihovníkem. V této době probíhal boj o rozluštění hieroglyfů, avšak marně. Příčinou byl mimořádný objev starobylé stély, která byla nazvána podle místa objevu – Rossetská stéla. Champollion zcela náhodou v Londýně nalezl kopii textů z tohoto kamene a začal ji luštit. Již 14. 9. 1822 se mu podařilo rozluštit jméno z egyptského textu a to bez pomoci řeckého textu. Díky kartuši Remesse II., opsané v chrámu Abú Simbel, pochopil, že hieroglyf může znázorňovat zároveň předmět i zvuk. Champollionovi se však podařilo rozluštit celý systém egyptského písma. Odhalil vztahy mezi hieroglyfickým a démotickým písmem a zároveň vztahy obou těchto písem k třetímu hieratickému tj. kněžskému. Dne 23. září 1822 přednesl Champollion svůj výklad a zároveň důkaz jeho správnosti před členy akademie. Na Rosettské desce se zachovalo celkem 1419 hieroglyfů kterým odpovídá 486 řeckých slov; tj. každé slovo se píše průměrně třemi znaky. Jména králů psali Egypťané zřejmě na znak úcty do oválných rámečků, tzv. kartuší. Ke znakům, které neměly fonetickou hodnotu se přidával vysvětlující znak - determinativ. Samohlásky Egypťané pravděpodobně nepoužívali kvůli nářečním rozdílům. Vyskytovaly se však i kombinace jednotlivých znaků; např. "j" se označovalo obrázkem třtiny, spojilo se s determinativem označujícím chůzi (nohy) a vznikl ideogram vyjadřující "chodit". 

Dne 18. března roku 1828 odjel Champollion do Egypta, kde objevil starý chrám zasvěcený bohyni Eset na ostrově Fílé, poté pokračoval do Karnaku a do Théb. O dva a půl roku později se vrátil do Francie; zemřel v Paříži 4. března 1832.

Čerpáno z:

wikipedia.org
egyptologie.cz
google.com